První Grunau Baby byl postaven v roce 1931, značného
rozšíření se dočkala varianta Grunau Baby II. Celkem bylo postaveno kolem
6000 kusů v Německu i řadě dalších evropských zemí; u nás je i po
válce vyráběla továrna Kochman v Kralupech nad Vltavou. Bejbinky
zmizely z naší oblohy v roce 1951, kdy byla hromadně rušena
trofejní technika.
Zlín Z-24 Krajánek
Rozpětí
12,12 m
Délka
6,29 m
Nosná plocha
13,5 m2
Prázdná hmotnost
135 kg
Vzletová hmotnost
225 kg
Plošné zatížení
17 kg/m2
Klouzavost
18
Nejmenší klesavost
0,8 m/s
Max. rychlost
km/h
První prototyp vzlétl již v srpnu 1945. Byl do značné míry
inspirován německým typem Grunau Baby, byl však lehčí a snadněji
ovladatelný. Celkem bylo vyrobeno 300 kusů. Mezi plachtaři byl velmi
oblíben, poslední Krajánky dolétaly koncem 50.let, mimo ČR se
dodnes zachoval jeden letuschopný exemplář - ten, se kterým v
Anglii žijící Čech Ladislav Marmol překonal světový rekord v trvání
letu. Létal tehdy v roce 1949 přes 33
hodin.
VT-2 Olympie (DFS Olympia)
Rozpětí
15 m
Délka
7,27 m
Nosná plocha
15 m2
Prázdná hmotnost
205 kg
Vzletová hmotnost
300 kg
Plošné zatížení
20 kg/m2
Klouzavost
25
Nejmenší klesavost
- m/s
Max. rychlost
200 km/h
VT-3 Vážka (DFS Weihe)
Rozpětí
18 m
Délka
8 m
Nosná plocha
18,5 m2
Prázdná hmotnost
- kg
Vzletová hmotnost
340 kg
Plošné zatížení
19 kg/m2
Klouzavost
29
Nejmenší klesavost
- m/s
Max. rychlost
150 km/h
VT-52 Jeřáb (DFS Kranich)
Rozpětí
18,07 m
Délka
7,70 m
Nosná plocha
21,5 m2
Prázdná hmotnost
310 kg
Vzletová hmotnost
495 kg
Plošné zatížení
23 kg/m2
Klouzavost
24 při 68 km/h
Nejmenší klesavost
0,68 m/s
Max. rychlost
215 km/h
Výkonný dvojsedadlový větroň Kranich vznikl v roce 1936,
výroba byla značně rozšířena, u nás byl vyráběn u choceňské firmy
Mráz (pozdější Orličan) jako VT-52. Na svou dobu to byl výkonný větroň, se
kterým bylo dosaženo několika světových rekordů. Ještě v roce 1952
se Španělé Juez a Ara stali na Kranichu mistry světa v kategorii
dvojsedadlovek
Z-124 Galánka
Rozpětí
12,12 m
Délka
6,38 m
Nosná plocha
13,5 m2
Prázdná hmotnost
162 kg
Vzletová hmotnost
250 kg
Plošné zatížení
18,5 kg/m2
Klouzavost
21
Nejmenší klesavost
- m/s
Max. rychlost
215 km/h
Galánka navázala na Krajánka, křídla byla zesílena, aby
nebyly nutné vzpěry a trup byl jemněji tvarovaný. V letech 1949-51 bylo
vyrobeno 85 kusů
LF-107 Luňák
Rozpětí
14,3 m
Délka
6,78 m
Nosná plocha
13 m2
Prázdná hmotnost
205 kg
Vzletová hmotnost
310 kg
Plošné zatížení
23 kg/m2
Klouzavost
24
Nejmenší klesavost
0,85 m/s
Max. rychlost
300 km/h
Luňák vznikl jako speciální akrobatický větroň v roce 1948.
Sériově se vyráběl v letech 1950-51, celkem bylo vyrobeno 75 kusů.
Pro zkušené piloty bylo (a dosud je) létání s touto bezmotorovou
stíhačkou požitek, ti méně zkušení však měli z Luňáka strach. Na
leteckých dnech byla k vidění akrobacie skupiny čtyř Luňáků, aerovlek za
vrtulníkem, akrobacie v aerovleku a podobné atrakce. Mimo letecký
den potom bylo s Luňákem k vidění podlétnutí mostu přes Vltavu v
Kralupech. Několik Luňáků se v letuschopném stavu dochovalo
dodnes, jeden z nich létá v Anglii a jeho majitel se s ním zvítězil
v letech 1999, 2000, 2001 na národním mistrovství v akrobacii na
větroních!
LG-130 Kmotr
Rozpětí
16 m
Délka
7,57 m
Nosná plocha
21,8 m2
Prázdná hmotnost
275 kg
Vzletová hmotnost
445 kg
Plošné zatížení
20,5 kg/m2
Klouzavost
20,5
Nejmenší klesavost
0,94 m/s
Max. rychlost
190 km/h
Dvojsedadlovka LG-130 Kmotr byla vyrobena v roce 1950 v
počtu 30 kusů. Kmotr byl značně neobvyklý umístěním sedadel vedle sebe.
Jeden letuschopný exemplář létá v aeroklubu
Brno-Medlánky.
Z-25, Z-125, Z-425 ŠohajI/II/III
I
II
III
Rozpětí
15
15
15,6
m
Délka
m
Nosná plocha
14
14
14,2
m2
Prázdná hm.
182
187
218
kg
Vzletová hm.
272
295
308
kg
Plošné zatížení
19
21
21,7
kg/m2
Klouzavost
27
26
25
Nejm. klesavost
0,7
0,74
0,77
m/s
Max. rychlost
km/h
První Šohaj byl zalétán v roce 1947, následovala série 100 kusů.
Na něj navázal poněkud modifikovaný Z-125 vyrobený v počtu 276
kusů. V roce 1952 vznikl v jediném kusu Z-225 Medák, měl nové křídlo s
laminárním profilem a klouzavost 30. Poslední variantou byl Z-425
Šohaj 3 z roku 1955. Měl křídla se vztlakovými klapkami a
kabinu zapuštěnou do obrysu trupu. Vyrobeno bylo 140 kusů. Dodnes létá
několik Šohajů verzí Z-125 i Z-425.
LF-109 Pionýr
Rozpětí
13,5 m
Délka
7,78 m
Nosná plocha
20,2 m2
Prázdná hmotnost
235 kg
Vzletová hmotnost
415 kg
Plošné zatížení
20,6 kg/m2
Klouzavost
18
Nejmenší klesavost
1,05 m/s
Max. rychlost
220 km/h
Cvičná dvojsedadlovka Pionýr byla vyvinuta v roce 1950.
Umožnila bezpečný výcvik pilotů místo původního výcviku na kluzácích.
Celkem bylo vyrobeno 455 kusů. Pionýr byl stabilní a od nezkušených
pilotů si nechal mnoho líbit, podle dnešních názorů na výcvik až
příliš. Také jeho výkonnost přestávala brzy stačit a do konce 60.
let byly Pionýry nahrazeny modernějšími Blaníky. Dodnes se
zachovaly dva letuschopné stroje
L-13 Blaník
Rozpětí
16,2m
Délka
8,40 m
Nosná plocha
19,1 m2
Prázdná hmotnost
295 kg
Vzletová hmotnost
500 kg
Plošné zatížení
26 kg/m2
Klouzavost
28
Nejmenší klesavost
0,76 m/s
Max. rychlost
250 km/h
První prototyp Blaníka vznikl v roce 1956, po řadě změn se
dostal do sériové výroby v roce 1958. Celokovová technologie a použití
laminárního profilu křídla u cvičného větroně byly v té době
naprostým unikátem. Výroba probíhala do roku 1976, menší série byla
vyrobena ještě v letech 1981-82. Počet vyrobených kusů jde do
tisíců zejména díky dodávkám do tehdejšího SSSR. Blaník si získal
oblibu na celém světě, v USA dostal přezdívku Cadillac, Blaníky
létají i v Austrálii a posloužily k základnímu výcviku kadetů
brazilského letectva i britské RAF. Blaníky sloužily především k
základnímu výcviku, létají základní akrobacie i přelety. S Blaníky byla
před lety překonána i řada světových rekordů dvojsedadlovek.
Stavební díly Blaníka posloužily k výrobě motorizovaného větroně L-13SW,
poslední modifikací je L-13AC z roku 1997 určený k nácviku
akrobacie.
VT-16/116 Orlík
Rozpětí
16 m
Délka
7,55 m
Nosná plocha
12,8 m2
Prázdná hmotnost
220 kg
Vzletová hmotnost
320 kg
Plošné zatížení
25 kg/m2
Klouzavost
32
Nejmenší klesavost
0,57 m/s
Max. rychlost
215km/h(16)
200km/h(116)
První prototyp VT-16 vzlétl v roce 1959 Ve dvou
kusech vznikl také VT-15, větroň standardní třídy s křídlem o rozpětí 15m;
klouzavost byla 32. Rovněž ve dvou kusech vznikl VT-18 s křídlem o
rozpětí 18m a klouzavostí 36. Vlivem malého plošného zatížení
křídel byla při rychlostech nad 110km/h klouzavost horší než u
běžného VT-16. V roce 1962 byl postaven M-25, větroň standardní
třídy s 15m křídly a novým jemněji tvarovaným trupem s elegantní
šípovou svislou ocasní plochou. Kombinací tohoto trupu s 16m křídly
vznikl VT-116 Orlík II (na obrázku), vyráběný sériově v letech
1964-68. Výkony se proti původnímu provedení poněkud zlepšily. Mimo
plán vznikl M-28 kombinující 18m křídlo z havarovaného VT-18 s
novým trupem. Poslední variantou Orlíku byl M-35 vzniklý
přestavbou z M-25; měl zcela nové 15m křídlo s profilem Wortmann a
klouzavost 35. V aeroklubech byly Orlíky velmi populární, daly se s nimi
létat i 500km přelety na uzavřených tratích. Přestože se v
praktickém provozu ukázaly jako poněkud křehké, létá jich mnoho
dodnes.
VSO-10
Rozpětí
15 m
Délka
7 m
Nosná plocha
12 m2
Prázdná hmotnost
250 kg
Vzletová hmotnost
380 kg
Plošné zatížení
32 kg/m2
Klouzavost
36 při 90km/h
Nejmenší klesavost
0,65 m/s
Max. rychlost
250 km/h
Vosa, jak se typu VSO-10 přezdívá, vznikla v roce 1976
jako klubový větroň nahrazující Orlíky. Sériově se vyráběla v letech
1978-88 a dodnes je to nejrozšířenější klubový větroň u nás. Přes
svůj moderní vzhled však po aerodynamické i technologické stránce
patří někam do druhé poloviny 60.let. V době, kdy se již běžně
vyráběly celokompozitové větroně má VSO-10 smíšenou konstrukci:
křídla dřevěná, zadní část trupu s ocasními plochami kovová a
přední část trupu laminátová.
L-23 Super Blaník
Rozpětí
16,2 m
Délka
8,40 m
Nosná plocha
19,1 m2
Prázdná hmotnost
310 kg
Vzletová hmotnost
510 kg
Plošné zatížení
26,6 kg/m2
Klouzavost
28
Nejmenší klesavost
0,8 m/s
Max. rychlost
250 km/h
L-23 Super Blaník vznikl v roce 1988. Využívá většinu
stavebních dílů z předchozího L-13, největší změnou jsou ocasní plochy ve
tvaru T, křídlo bez vztlakových klapek a přepracovaná kabina se
zlepšeným výhledem. Nabízeny jsou i nástavce zvyšující rozpětí
křídla na 18m a klouzavost na 31. Exportními úspěchy navázal na
L-13, jeho výrobce - kunovický LET - všas v současné době bojuje o
existenci.
L-33 Solo
Rozpětí
14,1 m
Délka
m
Nosná plocha
11 m2
Prázdná hmotnost
210 kg
Vzletová hmotnost
340 kg
Plošné zatížení
31 kg/m2
Klouzavost
31
Nejmenší klesavost
0,69 m/s
Max. rychlost
250km/h
L-33 Solo vznikl v roce 1992 jako celokovový větroň pro
klubové létání, přihlášen byl i k soutěži na jednotný typ větroně pro
závody světové třídy. Při této soutěži byl sice všeobecně
obdivován, ale vybrán byl polský PW-5. L-33 i přesto našel
uplatnění u nás i v zahraničí.
Motorová letadla
Gotha Go 145
Rozpětí
9 m
Délka
8,56 m
Nosná plocha
21,75 m2
Prázdná hmotnost
- kg
Vzletová hmotnost
1350 kg
Motor
Argus As 10C
Max. rychlost
212 km/h
Stoupavost
- m/s
Dolet
630 km
Jednomotorový dvoumístný dvojplošník Go 145 byl zkonstruován
v roce 1934 jako cvičný letoun pro základní a pokračovací výcvik.
Výrobce nemohl pokrýt obrovskou poptávku, takže letouny byly vyráběny
v licenci u Bf a Fw a ve Španělsku a Turecku. Letouny létaly po válce
v mnoha státech, m.j. i v poválečném Československu.Go 145 byl
prvnim letounem ZA po válce. Létal jen krátce, byl zrušen v roce
1947.
Polikarpov Po-2
Rozpětí
11,4 m
Délka
8,17 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
750 kg
Vzletová hmotnost
985 kg
Motor
M-11D
92kW (150hp)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
150km/h
Dolet
500 km
Prototyp Po-2 vzlétl 7. února 1927. Původně byl používán jako
vojenský cvičný a spojovací letoun, po válce sloužilo několik polikarpovů
v našem vojenském letectvu. Postupně byly předávány do aeroklubů, kde
sloužily i jako vlečné.
Piper Cub
Rozpětí
10,74 m
Délka
6,71 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
331 kg
Vzletová hmotnost
kg
Motor
Continental A-65 48kW(65hp)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
140 km/h
Dolet
305 km
Letoun americké konstrukce, byl používán v armádě jako
spojovací a průzkumný letoun. Před několika lety byl zrenovován
do letuschopném stavu Piper z majetku kbelského
muzea. Ve Západočekém aeroklubu létalo nejméně 6 Piperů Cub.
K-65 Čáp (Fieseler Fi-156)
Rozpětí
14,25 m
Délka
9,90 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
845 kg
Vzletová hmotnost
1320 kg
Motor
Argus As-10C 177kW(240hp)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
175 km/h
Dolet
400 km
2-3místný lehký pozorovací letoun pro spolupráci s pozemními
vojsky. Prototyp vzlétl v roce 1936. Letoun mohl létat minimální
rychlostí 50 km/h a maximální 174 km/h, délka rozjezdu při rychlosti větru
13 km/h byla 50 m a délka přistání při téže rychlosti větru činila 17 m.
Byl vyraběn firmami Fieseler, Morane-Saulnier a Mráz Choceň. V
aerolubech byl používán zejména pro vleky vetroňů a převleky z
pole.
Aero C-104 (Bücker 131 Jungmann)
Rozpětí
7,4 m
Délka
6,76 m
Nosná plocha
13,6 m2
Prázdná hmotnost
390 kg
Vzletová hmotnost
630 kg
Motor
Walter Minor 4-III 77kW (105hp)
Stoupavost
4 m/s
Max. rychlost
185 km/h
Dolet
650 km
Bu-131 vznikl v roce 1933 jako dvouplošník pro cvičné, sportovní a
akrobatické létání. Výborné letové vlastnosti Jungmannů způsobily jejich
značné rozšíření v zahraničí. Jejich největším výrobcem za hranicemi
Německa se stalo Japonsko. Bü 131 byl používán rovněž ve Finsku, Maďarsku,
Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a po ukončení války i v Československu, kde
bylo do roku 1949 vyrobeno 300 strojů označených Aero C-4 s motorem Hirth
HM-504 a C-104 s motorem Walter Minor. V nedávné době byla obnovena jejich
výroba v Polsku s českým motorem M-332. V aeroklubech byly
používány až do konce 50tých let pro aerovleky (vzhledem ke slabámu
motoru nepostrádaly prvky dobrodružtví) a pro
akrobacii.
L-60 (S) Brigadýr
Rozpětí
13,96 m
Délka
8,80 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
1052kg
Vzletová hmotnost
-kg
Motor
M-260B 162kW(220k)
Motor (verze S)
verze S AI-14R 191kW (260hp)
Stoupavost
m/s
Max. rychlost
160 km/h
Dolet
500 km
Vznikl v padesátých letech jako náhrada za dosluhující K-65 Čáp. V
aeroklubech byl používán zejména pro vleky, vícevleky vetroňů, převleky z
pole a paravýsadky. Několik jich létá dodnes.
Bucker Bü 181 Bestmann
Rozpětí
10,6 m
Délka
7,85 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
480 kg
Vzletová hmotnost
750 kg
Motor
Hirth 504 A 77 kW (105 k)
Stoupavost
1000 m /5,3 min
Max. rychlost
215 km/h
Dolet
800 km
Prototyp vzlétl v unoru 1939. Bu181 byl celodřevěný dvoumístný
dolnoplošník s uzavřenou kabinou se sedadly vedle sebe. Letouny
sloužily v Luftwaffe převážně v pilotních školách nebo jako spojovací a
dopravní.Sériová produkce Bü 181 pokračovala v Československu u firmy Zlín
v Otrokovicích pod označením Z-181(motor Hirth HM-504), Z-281 (motor Toma
4), Z-381 (motorem Walter Minor 4-III) . Poslední Bü 181 byly vyrobeny v
50. letech v Egyptě, který získal od firmy Zlín licenci na výrobu letounů
Z-381.
Zlín Z-22
Rozpětí
10,6m
Délka
7,25 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
365 kg
Vzletová hmotnost
580 kg
Motor
Praga D 46 kW (60 k)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
175 km/h
Dolet
500 km
Let C-11 (Jakovlev Jak-11)
Rozpětí
9,40 m
Délka
8,50 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
1900 kg
Vzletová hmotnost
2400 kg
Motor
M-21 (AŠ-21) 515kW (700 k)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
465 km/h
Dolet
1260 km
Jak-11 byl cvičný letoun dvoumístný cvičný letoun pro pokračovací
výcvik vyvinutý v roce 1946. V letech 1952-1956 byl licenčně
vyráběn v n. p. Let Kunovice pod označením C-11. Po zavedení cvičného
letounu L-29 Delfin byly Jaky postupně vyřazeny a předány aeroklubům.
Pamětníci dodnes vzpomínají na jejich výborné letové vlastnosti. Provoz
C-11 byl však velmi nákladný. V aeroklubech dolétaly v sedmdesátých
letech.
L-40 Meta Sokol
Rozpětí
10 m
Délka
7,54 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
520 kg
Vzletová hmotnost
920 kg
Motor
M-332 105kW (140k)
Stoupavost
3 m/s
Max. rychlost
230 km/h
Dolet
700 km
Čtyřmístný letoun celokovové konstrukce, vznikl v druhé polovině
padesátých let. Dodnes jich několik létá. Ve srovnání s se svým nástupcem
Z-43 vyniká zejména ekonomickým provozem.
Zlíny řady 26 jsou legendou našeho aeroklubového létání - prototyp
Z-26 Trener vzlétl poprvé 20.10.1947, poslední letouny Z-726 opustly
výrobní linku v roce 1977.
Původní Z-26 byl smíšené konstrukce. Trubkový svařený trup potažený
plátnem, celodřevěné křídlo a ocasní plochy. Na jaře roku 1953 odstartoval
první Z -126 Trener 2 s celokovovým křídlem a ocasními plochami. Letové
vlastnosti Trenéra 2 jsou a byly na svoji dobu vynikající. Byl
letounem vhodným pro výcvik, ale byl i schopen zalétat tehdejší kompletní
vysokou akrobacii. Kromě toho se Trenér používal i k vlekání větroňů.
Zlin Z-226 B,T, MS
B,T
MS
Rozpětí
10,28
10,28
m
Délka
7,83
7,9
m
Nosná plocha
14,62
14,90
m2
Prázdná hm.
B 513 T 570
635
Kg
Vzletová hm.
B 770 T 820
890
Kg
Motor
Walter Minor4-III 116kW(160k) M-137, 134kW(180k)
Stoupavost
3,4
3,0
m/s
Max. rychlost
210
205
km/h
Dolet
510
510
Km
Se zvyšující se váhou větroňů vznikl požadavek na konstrukci
specialního vlečného letadla. Konstuktéři odlehčili drak Z-126 a vestavěli
novou pohonnou jednotku Walter Minor 6-III o výkonu
116kW(160k). Nový typ byl zalétán v r. 1954 pod názvem Z-226 B Bohatýr.
Zjistilo se, že letadlo má ještě lepší letové vlastnosti pro
akrobacii než jeho předchůdce a proto vznikla dvoumístná verze určena pro
výcvik a školení nazvaná Z-226 T Trener 6, vojenské označení C-205.
Později byly do letadel montovány motory M 137 o výkonu 138 kW (180 k) –
vznikla verze Z 226 M a v kombinaci stavitelnou vrtulí verze Z-226 MS. Na
Letkově dosud létá vlečná Zlin Z-226 MS OK–MGU z roku
1958.
Zlin Z-526 AFS-V
Rozpětí
8,84 m
Délka
7,80 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
- kg
Vzletová hmotnost
- kg
Motor
M-137, 134kW(180k)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
245 km/h
Dolet
- km
Z-526 vznikl z předchozího Z-326. Ten měl řadu nových
konstrukčních prvků. Zatahovací podvozek, zvětšené rozpětí, změněnou
vnitřní instalaci. Hlavním účelem nového typu byl pokračovací
výcvik sportovního nebo vojenského pilota včetně létání podle přístrojů a
akrobacie. Montáží dvoulisté kovové, automaticky stavitelné vrtule
Avia V-503 vznikla varianta Z-526. Sériová výroba typu Z-526 probíhala v
letech 1966 až do roku 1974. Letouny Z-226, 326, 526 byly po dlouhá
léta výbornými akrobatickými stroji a mnoho našich reprezentantů na
nich dosáhlo na světových soutěžích skvělých úspěchů. Posledním pokusem o
modernizaci stárnoucí konstrukce byla varianta Z-526AFS, jednomístný
akrobatický speciál.
Po ukončení akrobatické životnosti jsou tyto letouny používány
především k vlekání větroňů ve verzi Z-526AFS-V.
Zlín Z-42, Z-142
Rozpětí
9,16 m
Délka
7,33 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
730 kg
Vzletová hmotnost
1060 kg
Motor
M 337AK 154kW(210k)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
227 km/h
Dolet
950km
Zlin Z-42/142 je československý dvoumístný sportovní a cvičný
letoun. Je určen pro základní a pokračovací letecký výcvik, pro nácvik a
létání akrobacie, vleky kluzáků, pro výcvik v přístrojovém a nočním
létání.
Zín Z-43
Rozpětí
9,76 m
Délka
7,75 m
Nosná plocha
- m2
Prázdná hmotnost
730 kg
Vzletová hmotnost
1090 kg
Motor
M 337AK 154kW
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
235 km/h
Dolet
1000km
Zlín Z-43 je dalším typem řady Z-40 z Moravanu Otrokovice. Vznikl
na požadavek náhrady letadel L-40 Metasokol ve druhé polovině šedesátých
let. Konstrukčně přímo vychází ze svého dvojmístného předchůdce Z-42. Na
první pohled se od něho odlišuje čtyřmístnou kabinou, robustnějším trupem
a pozměněným tvarem křídla.
Čtyřicettrojka umožňuje provádět základní výcvik pilotů motorových
letadel, včetně radionavigace, vyhlídkové lety.
I přes to, že letouny řady 42/43 nedosahují letových vlastností ani
výkonů strojů předcházející řady 26, jsou v současnosti nejrozšířenějším
letounem této kategorie v České a Slovenské republice a slouží v
aeroklubech i u soukromých provozovatelů
Vrtulníky
HC-102
Průměr rotoru
8,80 m
Délka
m
Prázdná hmotnost
468 kg
Vzletová hmotnost
681 kg
Motor
M-110 H, 81 kW(110k)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
140 km/h
Dolet
- km
Původně byl vyvinut pro armádu jako spojovací a cvičný stroj, svými
parametry však nedostačoval a proto byl předáván aeroklubům Svazarmu.
Dolétaly v roce 1971.
Mil Mi-1
Průměr rotoru
14,35 m
Délka
- m
Prázdná hmotnost
1950 kg
Vzletová hmotnost
2500 kg
Motor
AI-26V, 423kW(600K)
Stoupavost
- m/s
Max. rychlost
- km/h
Dolet
- km
Víceúčelový vrtulník Mi-1 byl učen pro průzkum a řízení
dělostřelecké palby. Později byl používán i u policie. Mi-1 u nás
dolétaly v roce 1985.
