autor: Jiří Kybic

Někdy na jaře 1949 začali piloti motorových letadel opět intenzivně létat. Mimo jiné i orientační lety. Byl jsem vybrán pro let Praha-Točná, Kralupy a Plzeň. Letěli jsme se Sokolem, který měl podvozek na kliku a zatahoval se ručně. Pilotoval “Smeták” Fišer, posádku tvořil Tonda Terš a já. Let probíhal v pohodě a netrvalo dlouho a přistáli jsme v Praze na sportovním letišti Točná. Po nezbytném ohlášení a dalších formalitách jsme pokračovali přes Prahu nad Pražským hradem. Bylo slunečné počasí s dobrou viditelností, pohled na Prahu byl z výšky nádherný. Za chvíli jsme přistáli v Kralupech na letišti na místě, kde byla za pár let vybudována rafinerie.

Setkali jsme se tam s Veronikou Šlechtovou, význačnou plachtařkou z Vrchlabí. Domů jsme se vraceli přes Rakovník. Když jsme přiletěli nad Pavlíkov, pravil Smeták, že se tady narodil a začal prolétávat alejí starých lip. Protože se však mezi lípy nevešel, postavil Sokola na křídlo a prolétával alejí nožovým letem. V tomto letovém režimu nemohl Sokola dlouho udržet, tak proletěl v mezeře mezi lípami nad rybníček, odkud vyplašil všechny husy a kachny, a zvedl Sokola proti kostelní věži. Zřejmě už to měl z dřívějška nacvičené. Všechny slepice se poschovávaly po dvorcích, lidé vybíhali a mávali nám. Upřímně se přiznám, nebylo nám s Tondou veselo a v duchu jsem si říkal, že tady i se Sokolem skončíme. Aby toho nebylo dost, udělal pilot ještě dvě rundy navíc. Bylo to pro místní pěkné povyražení, ale pro nás, přiznám se, to jsem měl strach. Zamávali jsme na rozloučenou a odletěli jsme dál. Nad další vesnicí pravil Smeták, že tady chodil za holkou. Na poli stála mlátička s párničkou v plném provozu. Prolétávali jsme těsně nad zemí, na mlátičku jsme se dívali nahoru a sekali s vrtulí ve strništi. Zase pěkná atrakce pro místní. Nám s Tondou však nebylo veselo vůbec, byli jsme rádi, že produkce skončila a letíme pryč.

Až na takovou malou leteckou nekázeň pilota to byl tenkrát hezký let, ale my jsme byli rádi, že jsme doletěli v pořádku domů.